Školení řidičů po 1.4.2008

(Vybraná ustanovení právních předpisů, týkajících se školení řidičů s komentářem).

Řidiči se pro účely jejich školení rozdělují podle současných předpisů na dvě základní kategorie, a to na

  • řidiče, u kterých je povinnost zúčastnit se školení uložena zejména zákonem o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel (č. 247/2000 Sb. ve znění p.p.)
  • řidiče, u kterých vyplývá povinnost zúčastnit se školení, popřípadě přezkoušení, z jiných právních předpisů, než ze zákona č. 247.

Ze zákona o získávání a zdokonalování odborné způsobilosti k řízení motorových vozidel (zákon č. 247/2000 Sb. ve znění pozdějších změn a doplňků, zejména zákona č. 374/2007 Sb.) vybíráme:

Pozn.: Pro přehlednost u každého ustanovení zákona nebo vyhlášky uvádíme číslo právního předpisu ve zkrácené formě (např. 247 pro zákon č. 247/2000 Sb. ve znění p.p.). Text psaný kurzívou je komentářem.

§ 46 (247)

(1) Zdokonalování odborné způsobilosti řidičů zahrnuje vstupní školení a následná pravidelná školení.

(2) Zdokonalování odborné způsobilosti řidičů je povinen se účastnit řidič, který

a)
je občanem členského státu Evropské unie a má na území České republiky trvalý pobyt,

b)
je občanem členského státu Evropské unie a má na území České republiky přechodný pobyt, který trvá alespoň 185 dnů v kalendářním roce, nebo

c)
je občanem jiného než členského státu Evropské unie a vykonává závislou práci pro zaměstnavatele usazeného na území České republiky nebo podniká na území České republiky,

pokud řídí motorové vozidlo, k jehož řízení opravňuje řidičské oprávnění skupiny C, C+E, D a D+E nebo podskupiny C1, C1+E, D1 a D1+E nebo řidičské oprávnění uznávané jako rovnocenné.

(3) Povinnost podle odstavce 2 se nevztahuje na řidiče

a)
vozidel, jejichž nejvyšší povolená rychlost nepřesahuje 45 km . h-1,

b)
vozidel používaných ozbrojenými silami České republiky, Policií České republiky, Celní správou České republiky a zpravodajskými službami České republiky,

c)
vozidel Hasičského záchranného sboru České republiky a jednotek dobrovolných hasičů, zdravotnické záchranné služby a Správy státních hmotných rezerv,

d)
vozidel používaných při zabezpečování civilní ochrany a báňské záchranné služby,

e)
vozidel ve zkušebním provozu,

f)
vozidel používaných při výcviku podle částí třetí a páté tohoto zákona a při zkouškách podle částí třetí a čtvrté tohoto zákona,

g)
vozidel používaných při přepravě věcí, které řidič využije při výkonu své závislé práce nebo podnikání, pokud řízení není hlavním předmětem výkonu závislé práce nebo podnikání řidiče,

h)
vozidel používaných pro vlastní potřeby a

i)
zemědělských a lesnických traktorů.

(4) Pravidelné školení je prohlubováním kvalifikace podle zvláštního právního předpisu (Zákoník práce).

§ 47 (247)

Vstupní školení

(1) Vstupní školení se provádí formou výuky a výcviku a je zakončeno zkouškou z profesní způsobilosti řidičů. Předmětem výuky a výcviku je získání a prohloubení znalostí

a)
teorie pokročilého racionálního řízení a zásad bezpečné a defenzivní jízdy,

b)
uplatnění vnitrostátních a mezinárodních právních předpisů vztahujících se k silniční dopravě,

c)
bezpečnosti provozu a ekologického provozu vozidla,

d)
poskytování služeb a logistiky,

e)
hospodářského prostředí a organizace dopravního trhu,

f)
sociálně-právního prostředí v silniční dopravě,

g)
zdravotních rizik a jejich předcházení v provozu na pozemních komunikacích,

h)
prevence a řešení mimořádných událostí v provozu na pozemních komunikacích.

Výuka obsahuje společnou část pro všechny skupiny řidičských oprávnění uvedených v § 46 odst. 2, zvláštní část pro skupiny řidičských oprávnění C1, C1+E, C a C+E a zvláštní část pro skupiny řidičských oprávnění D1, D1+E, D a D+E.

(2) Výcvik pro příslušnou skupinu nebo podskupinu řidičského oprávnění se provádí řízením výcvikového vozidla podle přílohy č. 2 pod dohledem lektora. Výcviku se může podrobit pouze řidič, který již je držitelem řidičského oprávnění příslušné skupiny nebo podskupiny. Část výcviku v řízení vozidla může být nahrazena výcvikem na řidičském trenažéru.

(3) Výuka a výcvik v rámci vstupního školení se provádí v základním rozsahu 140 hodin pro všechny řidiče uvedené v § 46 odst. 2.

(4) Řidiči, kteří jsou držiteli řidičského oprávnění skupiny C, C+E, D a D+E, se mohou podrobit výuce a výcviku v rámci vstupního školení v rozšířeném rozsahu 280 hodin.

(5) Řidič, který absolvoval vstupní školení pro skupiny a podskupiny řidičských oprávnění C1, C1+E, C a C+E a který hodlá řídit vozidlo, k jehož řízení opravňuje řidičské oprávnění skupiny a podskupiny D1, D1+E, D a D+E, a naopak, se podrobí pouze zvláštní části výuky pro novou skupinu a podskupinu řidičských oprávnění.

(6) Učební osnovu vstupního školení, podíl výuky a výcviku na celkovém rozsahu vstupního školení, obsah výuky a výcviku, rozsah společné části a zvláštních částí výuky, část výcviku v řízení vozidla, která může být nahrazena výcvikem na řidičském trenažéru, a nejvyšší počet účastníků kurzu vstupního školení stanoví prováděcí právní předpis.

§ 48 (247)

Pravidelné školení

(1) Předmětem pravidelného školení je prohloubení znalostí získaných při vstupním školení. Pravidelné školení se provádí formou výuky.

(2) Řidič se zúčastní pravidelného školení v celkovém rozsahu 35 hodin do konce pátého roku od data vydání průkazu podle § 52c. Pravidelné školení je rozděleno do ročních kurzů v rozsahu 7 hodin.

(3) Držitel platného dokladu osvědčujícího profesní způsobilost řidiče, vydaného jiným členským státem Evropské unie podle předpisu Evropských společenství, kterému byl povolen na území České republiky trvalý nebo přechodný pobyt, nebo který začal vykonávat závislou práci nebo podnikat podle § 46 odst. 2, se zúčastní pravidelného školení v rozsahu 35 hodin do data uplynutí platnosti tohoto dokladu. Pokud do tohoto data uplyne méně než 5 let, neuplatní se rozsah ročního kurzu podle odstavce 2.

(4) Řidič, který se zúčastnil pravidelného školení pro skupiny a podskupiny řidičských oprávnění C1, C1+E, C a C+E a který řídí vozidlo, k jehož řízení opravňuje řidičské oprávnění skupiny a podskupiny D1, D1+E, D nebo D+E, a naopak, nemusí absolvovat nové pravidelné školení pro tyto další skupiny nebo podskupiny.

(5) Učební osnovu pravidelného školení, obsah výuky a nejvyšší počet účastníků kurzu pravidelného školení stanoví prováděcí právní předpis.

Jak se již stalo zvykem, Ministerstvo dopravy vydává prováděcí předpisy se zpožděním, proto ani výše předpokládaný prováděcí předpis není dosud vydán. Z toho důvodu není jasné, kdo a jakým způsobem může školení provádět.

Řidiči vozidel, která neuvádí § 46 (247), se školí podle § 103, odst. 2 a 3 Zákoníku práce (zákon č. 262/2006 Sb. ve znění p.p.). Jedná-li se o řidiče z povolání, též podle § 3, odst. 1, písm. c) Zákona o silniční dopravě (zákon č. 111/1994 Sb. ve znění p.p.).

§ 103 (Zákoník práce)

Povinnosti zaměstnavatele

(2) Zaměstnavatel je povinen zajistit zaměstnancům školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, které doplňují jejich odborné předpoklady a požadavky pro výkon práce, které se týkají jimi vykonávané práce a vztahují se k rizikům, s nimiž může přijít zaměstnanec do styku na pracovišti, na kterém je práce vykonávána, a soustavně vyžadovat a kontrolovat jejich dodržování. Školení podle věty první zaměstnavatel zajistí při nástupu zaměstnance do práce, a dále

a) při změně
1. pracovního zařazení,
2. druhu práce,
b) při zavedení nové technologie nebo změny výrobních a pracovních prostředků nebo změny technologických anebo pracovních postupů,

c) v případech, které mají nebo mohou mít podstatný vliv na bezpečnost a ochranu zdraví při práci.

(3) Zaměstnavatel určí obsah a četnost školení o právních a ostatních předpisech k zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při práci, způsob ověřování znalostí zaměstnanců a vedení dokumentace o provedeném školení. Vyžaduje-li to povaha rizika a jeho závažnost, musí být školení podle věty první pravidelně opakováno; v případech uvedených v odstavci 2 písm. c) musí být školení provedeno bez zbytečného odkladu.

Tímto ustanovením je stanovena povinnost zúčastnit se školení i tzv. řidičům referentům. Není tedy stanovena periodicita školení, s ohledem na běžnou praxi a na frekvenci změn v dotčených předpisech se však školení většinou provádí jednou ročně.

Povinnost pravidelně ověřovat znalost předpisů u svých zaměstnanců má zaměstnavatel, ten v praxi pověřuje školitele, aby znalosti ověřil. Forma přezkoušení pak závisí na školiteli, který nemusí použít zkušební testy a může ověření znalostí provést například ústně položením  několika otázek.

Od 1.1.2003 platí nařízení vlády č. 168/2002 Sb. kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky. V příloze č. 1 tohoto nařízení jsou uvedeny další požadavky, které se týkají provozování silniční dopravy.

Návaznost na pravidla provozu na pozemních komunikacích:

Řidiči, kteří podle zmíněných předpisů musí být držiteli osvědčení profesní způsobilosti řidiče, musí mít při řízení toto osvědčení u sebe (§ 6 odst. 3 písm. d). Ostatní řidiči nemusí při silniční kontrole prokazovat absolvované školení, neboť Policie ČR nemá oprávnění účast na školení u těchto osob kontrolovat. Proto autoškola, která školení provede (u řidičů mimo působnost § 48 zák. 247), vyhotoví seznam účastníků školení, na kterém provedené školení potvrdí a uvede jeho obsah, ale jednotlivá potvrzení účastníkům školení již nevydává. Dalším důvodem je skutečnost, že školení organizuje zaměstnavatel a součástí školení jsou též jeho vnitřní směrnice, týkající se bezpečnosti při práci. Pokud zaměstnanec změní zaměstnavatele, jeho účast na školení tedy nemůže být uznána novým zaměstnavatelem.

Od 1.1.2007 je v účinnosti nový Zákoník práce (z. č. 262/2006 Sb.), který nahradil zákon č. 65/1965 Sb. ve znění pozdějších předpisů. Jelikož Nařízení vlády č. 168/2002 Sb. se odvolává právě na zrušený zákon 65, může vzniknout otázka na platnost zmíněného nařízení vlády. Přinášíme vyjádření Ministerstva práce a sociálních věcí k této věci:

„Nařízení vlády č. 168/2002 Sb., ze dne 25. března 2002, kterým se stanoví způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit při provozování dopravy dopravními prostředky, které nabylo účinnosti dnem 1. ledna 2003, je nadále účinné.

Dnem 1. ledna 2007, nabyl účinnosti zákon č. 309/2006 Sb., ze dne 23. května 2006, kterým se upravují další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci v pracovněprávních vztazích a o zajištění bezpečnosti a ochrany zdraví při činnosti nebo poskytování služeb mimo pracovněprávní vztahy (zákon o zajištění dalších podmínek bezpečnosti a ochrany zdraví při práci). Tento zákon kromě jiného zapracovává a upravuje v návaznosti na zákon č. 262/2006 Sb., zákoník práce účinný od 1. ledna 2007, další požadavky bezpečnosti a ochrany zdraví při práci. Podle ustanovení § 5 odst. 2 zákona č. 309/2006 Sb. – Požadavky na organizaci práce a pracovní postupy – bližší požadavky na způsob organizace práce a pracovních postupů, které je zaměstnavatel povinen zajistit, stanoví prováděcí právní předpis.

V ustanovení § 23 tohoto zákona, je uvedeno, že do vydání prováděcích právních předpisů k provádění § 5 odst. 2 se postupuje podle nařízení vlády č. 168/2002 Sb.“

Autor článku:

Robert Kotál a kol. (kotal@dopravni-akademie.cz)
Dopravní akademie a.s.

Poslední úprava 16.04.2008

Comments are closed.